Pokusme se vysvětlit, v čem onen voličův omyl spočívá na konkrétním příkladu. Představme si obec, kde se volí do sedmičlenného zastupitelstva. Těmi jsou v našem okrese například Háje či Kňovice.

Ilustrační foto.Volič v této obci má k dispozici maximálně sedm hlasů, jinými slovy sedm křížků, které může uplatnit. Může křížkem označit jednu stranu 
a skončit tak svou volbu. Vybrané straně jde pak na konto sedm hlasů.

Může ale i vzít svých sedm hlasů a rozprostřít je po všech kandidátkách. Křížkem označená jména začnou svou roli pro konkrétního kandidáta hrát až ve chvíli, kdy strana překročí pětiprocentní hranici pro zisk mandátů. Zatím to jsou jen hlasy pro strany, na jejichž kandidátce okřížkovaný je.

Volič může také oba principy kombinovat. Může označit jednu stranu, a přesto ještě například čtyři křížky napsat u čtyř jmen i na jiných kandidátkách. V tu chvíli mu pro tu jeho stranu již zbyly jen hlasy tři, to znamená, že jdou automaticky prvním třem kandidátům od čela kandidátky.

Volič si tedy musí rozmyslet, zda chce volit stranu nebo zda chce vybírat podle jmen

Ale co když volič nesouhlasí s tím, jak strana postavila kandidátku, a chce postrčit dopředu svého vyvoleného třeba z posledního místa na seznamu? Pokud zaškrtne stranu, outsiderům nepomůže. 



I když totiž udělá křížek u posledních tří kandidátů, budou se přesto počítat hlasy prvním třem na kandidátce. Jeho hlasy pro jména zespodu kandidátky tak přišly vniveč.

Volič si tedy musí rozmyslet, zda chce volit stranu nebo zda chce vybírat podle jmen. Pokud se opravdu nechce volič nějaké strany spokojit s pořadím kandidátů, má naději na změnu. Jeho vyvolený musí získat alespoň o deset procent více hlasů, než je průměr hlasů na jednoho kandidáta 
v dané straně