Co nejvíc trápí nevidomé a slabozraké v Česku?

Zjednodušující a černobílá odpověď je nasnadě: co že nás nejvíc trápí? No přece to, že vidíme buď hodně špatně, nebo že nevidíme vůbec. A jako na každé zjednodušující odpovědi je i tady jistá špetka pravdy, avšak naštěstí jenom špetka. Člověk se totiž dokáže se zdánlivou životní tragédií nakonec vyrovnat, zvláště když existuje někdo, kdo podá včas pomocnou ruku.

Existují nějaké statistiky, podle kterých by se dalo říct, kolik nevidomých v České republice žije?

Státní úřady uvádějí, že je v ČR přibližně 75 000 nevidomých a slabozrakých. SONS, jediná celostátně působící organizace nevidomých v ČR, má kolem devíti tisíc členů.

Veřejnosti nejznámější je vámi realizovaná sbírka Bílá pastelka. Kdy se letos koná a setkáme se s ní i na Příbramsku?

Sbírka se letos koná ve středu 14. října v předvečer Mezinárodního dne bílé hole. Pastelku si můžete zakoupit v každém větším městě, našich dobrovolníků, kteří budou pastelky nabízet, je přes dva a půl tisíce. Na Příbramsku se vaši čtenáři setkají s prodejci pastelek hlavně v Příbrami a v Březnici. Na tomto místě patří vděčný dík dobrovolníkům ze Střední a vyšší odborné školy sociální v Březnici i dobrovolníkům z příbramského gymnázia pod Svatou Horou. Ve svém počínání se řídíme heslem, že si máme co nejvíc pomáhat sami, a tak se setkáte i s nevidomými pastelkáři-našimi členy, kteří budou pastelky nabízet ve dvojicích se svými vidícími průvodci. Nejčerstvější aktuality najdou čtenáři na www.bilapastelka.cz; tam se dovědí, jak mohou přispívat i celoročně.

Loni se vybralo téměř 1,8 milionu. Na co byly peníze využity?

Dnes je v módě sbírat na jednotlivé lidi, i když se nebráníme sbírání na jednotlivé lidi a jejich příběhy, jsme tak trochu staromódní a sbíráme spíše na služby, které pak můžeme poskytnout všem potřebným. Mezi ně patří: výcvik vodicích psů, odstraňování dopravních, orientačních a dalších bariér, se kterými se nevidomí každodenně potýkají na ulicích, v dopravních prostředcích a v budovách, příprava pro rekvalifikaci a vstup na pracovní trh (práce s počítačem, masérský kurs a další povolání), volnočasové a sportovní aktivity, vydávání časopisů pro nevidomé, převod tištěných knih do podoby, ve které je mohou nevidomí číst. Značná část prostředků se použila na služby spojené s návratem lidí osleplých v dospělosti zpět do běžného života (nácvik prostorové orientace a chůze s bílou holí, výuka Braillova bodového písma a další).

Je ještě nějaká jiná možnost, jak se může do činnosti organizace zapojit široká veřejnost?

SONS je otevřeným spolkem a každý, kdo má chuť přiložit ruku k prospěšnému dílu, je vítán. Jak konkrétně se příznivec, rodinný příslušník či nevidomý člen zapojí, se nikomu nepředepisuje. Předpokládá se, že si každý najde své místo podle zájmu a podle toho, co mu je na poslání spolku nejbližší.

Na co jste za dobu svého fungování nejvíce pyšní?

Všichni lidé bez rozdílu potřebují v životě pomoc a podporu druhých. U nevidomých bývalo zvykem – a někdy to v povědomí veřejnosti přetrvává dodnes - že přijímali pomoc a podporu pasivně. To se v posledních desetiletích radikálně mění - nevidomí již nepotřebují, aby za ně někdo lovil ryby a rozdával jim je. Umějí si je čím dál častěji nalovit sami. A SONS je v České republice předvojem tohoto snažení.