Pohraniční oblast Tridentska v jižním Tyrolsku patřila v roce 1914 k Rakousku-Uhersku. Všichni tamní muži tudíž museli po vyhlášení války narukovat do rakouské armády a byli odveleni na ruskou frontu. Když pak v roce 1915 Itálie vstoupila do války na straně mocností Dohody a v této pohraniční oblasti se očekávaly první boje, byl vydán příkaz k evakuaci civilního obyvatelstva.

Ze dne na den, během několika hodin museli převážně ženy, děti a starci opustit své domovy a vše, co celý život pracně budovali, udržovali a měli rádi. Lidé, kteří z velké většiny nikdy nevycestovali z rodného údolí, museli nastoupit do nákladních vlaků a vydat se za neznámým cílem a nejistou budoucností.

Po strastiplné několikadenní cestě byli vysazeni v Čechách a na Moravě a rozděleni do několika desítek měst a obcí. Předpokládalo se, že tato anabáze potrvá několik týdnů, nakonec se ale protáhla téměř na čtyři roky. Bez finančních prostředků, bez znalosti reálií a českého jazyka to byla pro italské vysídlence velice těžká životní zkouška. Po počáteční nedůvěře místního obyvatelstva si však záhy svou pracovitostí, skromností a zbožností získali úctu a lásku Čechů.

Tato výstava poprvé prezentuje fotografie, které jsou víc než historickým dokumentem. Většinu z nich si italští vystěhovalci odvezli z českého exodu po válce zpět do Itálie jako svou nejcennější vzpomínku. Rovněž v českých rodinách jsme našli nikdy nepublikované fotografie ukazující běžný život Italů v českém prostředí, jejich každodenní radosti i starosti, dětská i dospělá přátelství. Z dochovaných archiválií se dozvídáme o svízelné ekonomické situaci, vzájemná korespondence svědčí o navázaných hlubokých přátelstvích. Tento v Čechách poprvé vystavený soubor představuje válku z nového úhlu pohledu – ne jako ozbrojený válečný střet mužů, ale jako drama v zázemí. Postihuje osudy žen, starců a dětí – na jedné straně těch, kteří byli donuceni opustit své domovy, na druhé straně těch, kteří je přijali mezi sebe. Vypráví fascinující příběh plný útrap, starostí a stesků, ale současně vypovídá o statečnosti, síle, přátelství a solidaritě.

Díky iniciativě ledrenských obyvatel se tento příběh znovu oživil. V roce 2007 italští historici zachytili orální svědectví posledních žijících obyvatel Ledra, kteří exodus zažili nebo se v Čechách narodili.

Mnozí rodáci se vypravili do Čech po stopách svých předků, jak zachycuje filmový dokument Vzpomínky na Čechy. V roce 2008 potom vznikla výpravná knižní publikace historika Daria Colomba Čechy – exodus z údolí Ledra 1915–1919.

V roce 2008 uzavřel Svaz obcí Valle di Ledro s osmi českými městy a obcemi – Příbramí, Milínem, Novým Knínem, Doksy, Chyňavou, Buštěhradem, Pticemi a Všení, ve kterých vysídlenci přečkali válku, dohodu o partnerství. A intenzivní spolupráce pokračuje i nadále. Navštěvují se žáci základních i středních škol, sportovci, hasiči atd. Zájemci na obou stranách se účastní jazykových kurzů, aby dorozumívání bylo snazší. V Ledru dokonce proběhly i kurzy vaření – základů české kuchyně.

Tuto výstavu jsme se rozhodli uspořádat ve městech a obcích , kde Italové pobývali, protože bychom rádi, kdyby fotografie shlédli místní pamětníci a třeba na fotografiích našli své babičky a dědy, nebo se naopak rozpomenuli, že i oni slýchali, že v jejich rodinách Italové pobývali a třeba našli staré fotografie, dopisy, archiválie vztahující se k této nelehké válečné době a pomohli nám tak doplnit mezery v naší společné historické paměti.

Jaroslava Otipková,
Spolek přátel Ledra