Kliknutím zvětšíteKdo se autem blíží k malé obci Vrátno, ještě kus před cedulí může v dáli zahlédnout vrch Bezděz. Samotná vesnice čítající zhruba 150 obyvatel leží v poměrně strmém kopci. Při příjezdu od Mladé Boleslavi se člověk nejprve ocitne v horní části vesnice a při sešupu dolů přijíždí k jediné zásadnější křižovatce. U ní stojí kaplička a také jehličnan, který má i v úterý 17. ledna vánoční výzdobu.
To však není ta zvláštnost, kvůli níž jsme do Vrátna přijeli. Výsledky prvního kola prezidentských voleb v této stylově téměř podhorské obci ukázaly, že bývalý premiér Andrej Babiš má právě tady největší procentuální podporu svých voličů v širokém regionu. Řečí čísel to znamená, že právě v této vísce získal 64,7 procent hlasů. Zatímco druhý v pořadí Petr Pavel jen 17,64 procenta.
Pravda, když se podíváme na skutečné počty hlasů, rozdíl tak hrozivě nevypadá. Volební lístek se jménem předsedy hnutí ANO hodilo do urny na obecním úřadě 44 místních, zatímco pro generála hlasovalo jen 12 lidí. Bez zajímavosti není ani fakt, že třetí skončil Jaroslav Bašta s devíti hlasy a Danuše Nerudová dostala dva.
Přidal jim, tak ho volí
V úterý před třetí odpoledne narazí návštěvník ve Vrátnu na dost potulujících se koček a za každým druhým plotem štěká pes. Ale potkat živou lidskou duši je spíše náhoda. Konečně žena parkující na dvoře auto. „Já pocházím z Prahy, partner z Boleslavi. Oba jsme volili Pavla. Ale věřím tomu, že tady skoro všichni volí Babiše. Do očí vám řeknou, že jim prostě přidal, tak ho volí. A nejen ti starší, i mladší to říkají,“ vysvětluje žena. Na požádání řekne i své jméno, ale příští vteřinu ji to mrzí. „Prosím vás, to jméno nikam nepište. Oni nás tu už takhle nemají rádi,“ dodává s tím, že vztahy mezi místními jsou dlouhodobě špatné.
Vedle nazdobeného vánočnímu stromu a kapličky stojí domeček se znakem obce a prosklenou úřední deskou. Ta potvrzuje abnormální výsledky voleb a také to, že v úterý od tří do pěti by v domečku měla úřadovat starostka Magda Formánková. Vitální žena nám ochotně uvaří čaj a omlouvá se za černého kocoura Gejzu, který si zkušeně otevře zvenčí okénko, vejde dovnitř a vyskočí si na stůl. Později při rozpravě se nechá mazlit na prsou.
Dlouholetá starostka má o důvodech volby místních jasno. A zachází až do staleté historie. „Za první republiky tady bydleli bohatí sedláci. Taky vesnice byla bohatá a říkalo se tady, že jsme obec na zlatých řetězech. Jenže pak přišel rok 1948, sedláci se museli vystěhovat a do obce přišli zaměstnanci zemědělských družstev, častokrát ze Slovenska. S obcí to šlo hodně z kopce,“ říká starostka a pro komunisty nemá slovo chvály. Naopak, pro ostřejší výrazy nejde daleko.
„Byla jsem chvíli starostkou už po revoluci a sehnala jsem dotace na vjezdy u domů a další věci. A bývalí komunisti mě za to chtěli nechat zavřít,“ vypráví starostka. Ale nic jí neprokázali a podle jejích slov za ní po čase přišli, aby obec znovu vedla. Jak dlouho už je starostkou, z hlavy neví. „Teď už asi počtvrté, nebo popáté,“ říká a pozoruje Gejzu, který dostal jméno „po jednom místním hodném cikánovi, který už umřel.“
Z její řeči je patrné, že ani ona Babiše nevolila. „Volila jsem Pavla. Já jsem se to místním snažila vysvětlovat. Ale marně. Měl jste přijet zítra, to bude otevřená hospoda. Mladí tam vykřikují, že za všechno zlo může Amerika a fandí Putinovi,“ krčí ramena paní Formánková.
No jakou má vláda dneska podporu?
Po chvíli se ozve zaklepání na dveře a vstupuje mladík, který se později představí jako Petr Švach. „Jdu zaplatit dřevo,“ hlásí starostce. Starostka naznačuje, ať se zeptám jeho. Zkusím to. „Jo, volil jsem Babiše. Za něj bylo dobře. I když vím, že před těma volbama, co zvolili tuhle vládu, rozdával důchodcům peníze, jen aby se zalíbil,“ vysvětluje trochu kostrbatě své důvody.
Nic dalšího však neřekne. Ve druhém kole ale prý nejen on, ale i další kamarádi, kteří v prvním kole volili Babiše, hodí hlas Pavlovi. „To je jasný, Babiš to už nemůže vyhrát,“ zdůvodňuje znovu trochu svérázně svoji volbu.
Po schůzce u starostky narazíme v horní části obce na muže kolem šedesátky, který má podle oblečení co do činění s prací pro les. Jmenuje se Jiří Dvořák. „No ano, volil jsem Babiše. Já jsem se měl za něj dobře, vy ne?“ reaguje s širokým úsměvem.
Pak se pustí do malého rozboru současné vlády, která podle něj není dobrá, o čemž svědčí to, co si o ní lidé myslí. „No, jakou má ta vláda dneska podporu?“ pokládá řečnickou otázku. Proto by podle něj bylo dobré, aby vládu prezident vyvažoval jiným přístupem.
„Ale ještě nevím, jestli budu hlasovat ve druhém kole. Zjistil jsem, že mám špatnou občanku a teď jsem si byl dát udělat novou. Ale asi ji do té doby mít nebudu. O ten jeden hlas mu určitě neubude,“ usmívá se stále pan Dvořák. Pokud by se Babišovi nepovedlo stát se prezidentem, bylo by podle něj fajn, kdyby se zase po příštích parlamentních volbách stal premiérem.
Nejvíc komunistická obec
Také v horní části obce stojí velký hezký dům. V něm žije Jiří Horák se svojí rodinou. Právě za ním kdosi přijel a my se pana Horáka stihneme zeptat, když vítá hosta ve dveřích. „Já mám dvě univerzity, rodinu a hezký dům. Myslíte, že mám potřebu volit Babiše?“ říká přesvědčivě, ale nezní to vychloubačně. Prostě odpovídá na otázku. O tom, proč tady bývalého premiéra tolik lidí volí, ví svoje. „Tohle byla svého času nejvíc komunistická vesnice v historii,“ říká a v hrubých rysech opakuje vyprávění starostky o vystěhovaných bohatých.
Když se podíváme do historie prezidentských voleb ve Vrátnu, pak se nám z velké části potvrdí překryv dřívějších voličů Miloše Zemana a dnešních Andreje Babiše. V roce 2013 místní zvolili Zemana proti Karlu Schwarzenbergovi procentuálním poměrem 69:31, prvním kole byl poměr hlasů 21:10. A před pěti lety tu nyní dosluhující prezident doslova zválcoval už v prvním kole Jiřího Drahoše 73:6, druhé kolo pak jeho převahu zvýraznilo poměrem 86:14.
Začíná se stmívat a na víc lidí už ve Vrátnu nenarazíme. Vyjíždíme zpět do kopce směrem k Mladé Boleslavi a ve zpětném zrcátku se lesknou ozdoby vánočního stromku. Z celého odpoledne pak zůstává pocit ostře rozdělené vesnice, z níž jedna část jen těžko hledá cestu k té druhé. A prezidentské volby tím spojovacím prvkem určitě nebudou.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
