První překážka čekala vodáky hned po vyplutí, kde se na upraveném jezu někteří hned „udělali": Trasa, která je označena stupněm obtížnosti WW1, byla dlouhá kolem dvanácti kilometrů a vedla ze Sedlčan do Radíče. Zde většina plavidel končila, ale někteří dobrodruzi pokračovali v jízdě dalších pět kilometrů až do zátoky Slapské přehrady. Tam ale mohli mít na břehu problémy při vstupu na soukromý pozemek.

Hlavním pořadatelem akce, které se účastnilo kolem 450 vodáků, byla opět půjčovna lodí. Zájemcům za poplatek zapůjčila lodě a v Radíči se o ně opět postarala. Dopředu jich bylo objednáno od půjčovny 120. Další posádky spoléhaly na vlastní klasická plavidla – nafukovací lodě, kajaky, kánoe nebo si vyrobily podle fantazie vlastní plavební prostředky. Někteří účastníci tak aspirovali na vítězství v soutěži o nejlepší masku, kterou pořadatelé vyhlásili. Adeptů na cenu, kterou byl dárkový poukaz na zapůjčení vodáckého vybavení, bylo víc, a proto to neměli jednoduché. V cíli nakonec udělili ceny tři, a to posádkám: Kosí bratři, Dan Nekonečný a partě Čabuzy z Vojkova.

Právě partička mladých lidí z Vojkova hlavnímu pořadateli pomáhala a velel jí Stanislav Budil. Na potok Mastník spustila šest lodí. Stanislav Budil patřil k těm, kteří si dali na svém oblečení záležet, a to se mu vyplatilo. O neoprenu neuvažoval, ale jeho inspirací byl prý zpěvák Dan Nekonečný. Kravatu v barvách duhy prý sehnal na poslední chvíli v second handu. Jako další doplňky přidal klobouk a brýle. K tričku parádník zvolil už jen červené trenýrky. „Světelné efekty a prskavky, kterými Dan Nekonečný nešetří, jsem ale nechal doma," rozesmál svoji přítelkyni. Ta na rozdíl od něj coby mazáka splouvala Mastník poprvé. Zázemí měl Budil v mamince Janě, která ho vybavila na cestu čajem, velikonoční nádivkou a také porcí husy. „Včera jsme dělali u potoka brigádu, upravili jsme jez, aby hned na začátku bylo víc adrenalinu. Vyzkoušel jsem si teplotu vody, když mi teklo do gumáků," dodal. Voda podle jeho odhadu mohla mít teplotu šest stupňů.

Jan Holub, majitel půjčovny lodí z Českého Štemberka, nám řekl: „Já jsem vodák snad od narození. Jezdím divokou vodu stále aktivně. Lidi rádi jezdí na vodu, protože je to celkem levný koníček. Když uvážíte, že zapůjčení lodi stojí 350 korun a vejdou se na ní dva dospělí. Když pak přespí v kempu, uvaří si polévku, posedí u ohně, dají si vínko, tak je program na celý víkend vyjde na šest nebo sedm set korun."

Posilňování se alkoholem před plavbou nebo během plavby rozhodně z bezpečnostních důvodů nedoporučuje. „Když si přijde loď půjčit někdo, kdo má na první pohled „přes míru", tak mu ji nevydáme," tvrdil Jan Holub. „Vloni dokonce zasahoval při splutí Mastníku vrtulník. Mladí lidé se na vodě opili, „udělali" se, dívčina byla asi dvacet minut ve vodě, kde hodně prochladla," vzpomněl na událost, která málem skončila velkou tragédií.

„Tankisté na vodu! A výstřel," zavelel místním vodákům Daniel Kříž, kteří plavidlo „samoděl" upravili do podoby tanku. Byli jasným favoritem na výhru, ale jak jsme se dozvěděli, tank se během plavby rozpadl a do cíle se dostával po více kusech.

Splutí Mastníku posledních pět let dokumentuje Vlastimil Petrášek z Vrchotových Janovic. Zájemci tak měli možnost i o letošní velikonoční neděli shlédnout dokument a podělit se o ještě čerstvé veselé zážitky ve vojkovské hospůdce. Marie Břeňová