Zdeněk Hejkrlík často sám o sobě tvrdil, že k novinařině se dostal po dlouhé řadě let, kdy se živil jako slušný člověk v továrně, ale zatoužil po tom, aby se mohl naplno věnovat svému koníčku - řezbařině. Jenže pak přišel úraz, několik měsíců po špitálech a bylo jasné, že rukama to nějakou dobu nepůjde.

Shodou náhod se zrovna v té době uvolnilo místo v novinách a tak se ze Zdeňka stal píšící novinář. Oproti sepisování hospodářské korespondence v předchozím místě to pro něj byl skutečně balzám na duši.

Prošel deníkem Příbramsko nyní Příbramským deníkem a také týdeníkem Periskop, kde zastával pozici šéfredaktora. Pak přišla nabídka na spolupráci s Českým rozhlasem Regina, z které se postupem času stal Český rozhlas Region.
Ovšem Zdeněk byl velmi aktivní a činorodý člověk, kromě novinařiny se věnoval také skautům, které vedl od 80. let. Jeho dalším velkým koníčkem byla muzika, kterou provozoval v country skupině Maděra nebo se svojí manželkou Janou.

Byl také zakládajícím členem dnes velmi známé folkové skupiny Nezmaři. Aktivně se podílel na organizaci country a folkového festivalu Příbramský huntík, na kterém sám aktivně vystupoval i přes postupující nemoc dokud mu jen síly trochu stačily. Bohužel toho, který se koná 11. září na K-farmě v Žežicích se už nezúčastní. Ve svém každodenním nabitém programu si našel si čas i na svou oblíbenou řezbařinu, rád také navštěvoval řezbářské sympozium na příbramské waldorfské škole, kde sbíral nové rady a inspirace. V neposlední řadě se také úspěšně věnoval kreslení a ilustrování knih jeho přátel, veřejnost je mu také například vděčná za podobu dobré duše příbramského divadla Fany Blažkové.

Minulý rok v červenci vyšla knížka Bohouše Svobody Vjeršotepání právě s ilustracemi Zdeňka Hejkrlíka. Na poslední stránce se v této knížce o Zdeňkovi píše: „…kdysi dispečer ve výrobě tužek, pak prodejce olova ve velkém, potom chvilku řezbář. Pak až do dneška novinář nejprve píšící a potom i mluvící na vlnách Českého rozhlasu. Skaut a tramp, kytarový a banjový brnkálek, milovník všeho krásného včetně vlastní ženy Jany a potomků, příležitostný kreslíř pošetilých obrázků určených spíš k rozjuchání nežli ku všeobecnému povznesení ducha. Ilustrace v této knížce někdy vycházejí z básní samotných, leč někdy se vymkly a začaly žít vlastním životem.“

Byl to také velmi veselý člověk se smyslem pro humor a neváhal si udělat legraci ani sám ze sebe. Často svými veselými historkami bavil nás kolegy novináře na společných cestách na tiskovky a reportáže po příbramském regionu.

Zdeňku, budeš nám chybět…

Radek Ctibor