V posledním únorovém týdnu dovezli přátelé Libora Šejny, vedoucího Záchranné stanice živočichů Makov, z pole srnu, která vykazovala typické příznaky otravy řepkou. Podle Šejny se jedná o každoroční zimní problém srnčí zvěře, který téměř nikdy neskončí dobře.

Nejen srnky ze Záchranné stanice živočichů Makov můžete spatřit při živém přenosu z krmítka:

| Video: Youtube

Srny jsou po pozření apatické, trpí silnými průjmy, dehydratací a částečnou, nebo úplnou slepotou. Bez pomoci jsou otrávená zvířata odkázána k úhynu v důsledku vyčerpání a obrovského stresu, na který je srnčí zvěř extrémně citlivá.

I přes počáteční velmi nepříznivé prognózy je srnka z nejhoršího venku. Nyní všichni s napětím čekají, jak se její stav dále vyvine.

Nález zuboženého zvířete

Když najdete v zimě na řepkovém poli srnku, která před vámi neutíká, můžete si být podle vedoucího Záchranné stanice živočichů Makov téměř jisti, že jste narazili na otrávené zvíře. A že bez vaší pomoci brzy uhyne.

Mezi příznaky otravy řepkou patří silné průjmy, slepota a apatičnost. Sám o sobě podezřelý je však už nález srnky, která se vás nebojí. Jedná se totiž o nesmírně plachá zvířata.

A přesně takovou srnku nedávno přivezli do Záchranné stanice živočichů Makov. „Podle jejího zdravotního stavu jsem vůbec nevěřil, že přežije noc. Zatím drží, ale téměř nikdy to nedopadne. Uvidíme,“ řekl Libor Šejna v den, kdy zvíře jeho přátelé do záchranné stanice přivezli.

Extrémní plachost srnčí zvěře

Příznaky otravy si podle Libora Šejny většinou nejde splést s ničím jiným. „Kromě průjmů a slabosti srnka stojí na místě. I když přijdete úplně k ní, ani se nehne. Chová se, jako kdybyste tam vůbec nebyli. Přitom typickým znakem srnčí zvěře je až neuvěřitelná plachost,“ popisuje.

Se záchranou srnek má Libor Šejna zkušenosti:

Vedoucí makovské záchranné stanice se rozpovídal o srně, kterou tam mají už přes deset let. Na lidskou přítomnost je natolik zvyklá, že se dokonce nechá pohladit přes plot. I ona však, když ji pustí na druhou stranu za plotem, kde to nezná, začne vyvádět. Byla by prý schopná se bezmyšlenkovitě rozběhnout proti zdi a zabít se.

Mnoho zraněných srnek uhyne už během transportu do záchranných stanic, a to kvůli obrovskému stresu. „Problém nastává i ve chvíli, kdy je začnete léčit. Mívají problém zvládnout už jen samotné ošetření. Nezvládají to zkrátka ve své hlavě a stres se jim často stává osudným,“ hovoří o srnčí plachosti Libor Šejna.

Vývoj, který nikdo nečekal

Srnka, kterou přivezli na konci února, se nechala chytit velice snadno. I proto byl Libor Šejna připravený, že mu zemře pod rukama. „Vůbec jsem nevěřil, že se uzdraví. Ono to tak bývá. Dokud je zvíře řekněme v polovičním stádiu otravy, nechytíte ho, protože uteče. Pokud však přijdete na metr a nereaguje na vás, je většinou pozdě. Tato srna už jen nehybně ležela na poli,“ popisuje.

Bez zdravotnické péče by přežila jen stěží. „Doprovodný průjem srny úplně odvodní. Je to stejné jako u člověka. Zvíře však nepochopí, že se má napít, nemá kde nebo to ani nedokáže, protože stojí zespláblé a slepé uprostřed řepkového pole,“ popisuje krutý osud otrávených srnek Šejna.

O zuboženého tvora se postaral, dal mu napít a aplikoval podpůrné uklidňující léky ke zmírnění prožívaného stresu.

„Podařilo se nám vyřešit průjmy. Po krušných začátcích už srna sama pije a trochu se i nají. Nevidí však a prognóza je stále špatná. Pokud by alespoň trochu viděla, snadno může zůstat u nás ve stanici v lesíku. Uvidíme, dáme tomu ještě čas,“ informoval prostřednictvím účtu Hajný z Makova na sociální síti Instagram zástupy lidí, kteří se o zdravotní stav zvířete zajímají.

Lze čekat šťastný konec?

Srnečka se mezitím zlepšila natolik, že mohla být po dvou týdnech léčby vypuštěna do venkovního výběhu.

„Léčená srnka se přestěhovala ven. Po 14 dnech jsme ji dali do malého venkovního výběhu. Má tak ,rozhled‘ do lesa a může se i trochu pást. Tím, jak se zlepšuje, začíná být i více lekavá na různé podněty. Uvidíme, jak to bude dál. Držte jí palce, bude to ještě hodně potřebovat,“ stojí v posledním příspěvku na Instagramu, kde Šejna život srnky monitoruje.

Kdyby se zvířeti vrátil alespoň částečně zrak, vedoucí záchranné stanice se nebrání vypuštění zvířete zpět do volné přírody. V opačném případě by musela zůstat na Makově.


Nahrává se anketa ...

V posledním videu už srnka vypadá mnohem vitálněji, dokonce už nemá ani tak nepřítomný pohled. Zda ale alespoň částečně vidí, není zatím zřejmé.

„Zda vidí, úplně nevíme. Jsme ve spojení s paní doktorkou, která se zaměřuje na oči zvířat. Odborníci nám tvrdí, že oslepnutí zvířete je trvalý a nevratný vývoj. Já tomu ale dávám určitou šanci. Ještě to zkusíme. Teď jsem ji krmil, a když jsem jí mával před hlavou, jistou odezvu jsem zaznamenal. Jsme ale hlavně rádi, že je mimo ohrožení života,“ neztrácí naději vedoucí záchranné stanice.

Ostatně jeden zázrak se už povedl. Srna, která neměla přežít ani do rána, dnes sama žere.

Pomoci může každý

Pokud chcete přispět na fungování záchranné stanice, můžete tak učinit prostřednictvím celorepublikového sbírkového účtu Zvíře v nouzi. Libovolný finanční dar pošlete na účet 33553322/0800 a připište variabilní symbol 1802.

Přispět ale můžete i přímo na účet záchranné stanice Makov

IBAN: CZ67 0800 0000 0006 4300 1349

BIC (SWIFT) kód: GIBACZPX

Prudké zlepšení je na škodu

Ze zotavování srnky mají samozřejmě všichni radost, ale její zlepšení přináší i jisté komplikace. A to nemalé. Čím je zvíře zdravější, tím je plašší, což velmi znesnadňuje další léčení.

„Doteď byla velmi krotká. Jak se dostává do lepší kondice, tak se samozřejmě začíná opět chovat jako divoká srnka. Pro přírodu dobře, ale pro nás je její chytání obtížné a celé je to trochu pracnější,“ přiznává Šejna.

Případného transportu na kliniku do Českých Budějovic, kde by dokázali srnce diagnostikovat stav očí, se však bojí. „Potřebovali bychom, aby paní doktorka přijela vyšetřit srnu k nám. Obávám se totiž toho, že převoz na kliniku by z důvodu obrovského stresu nezvládla,“ obává se vedoucí Záchranné stanice živočichů Makov.

Jak otravě srnek zabránit

Řepka je téměř jedinou čerstvou potravou, kterou mohou srnky v zimě najít. Zvířata však jejím spásáním požívají i nadměrné množství speciální látky, která je ve stoncích a listech (nejen) řepky obsažena.

„Jedná se o stavební látku bílkovin, aminokyselinu známou pod zkratkou SMCO. Ta je v bachoru přežvýkavců přeměňována na jedovatou substanci,. Po proniknutí do krevního oběhu způsobuje poškození a následný rozpad červených krvinek. Dále pak omezuje schopnost krve přijímat kyslík z plic a rozvádět jej po celém organismu. Nedostatečné okysličení vede ke snížení funkceschopnosti některých životně důležitých orgánů, například mozku,“ popisuje Miroslav Vodňanský, vedoucí Institutu ekologie zvěře, v článku pro časopis Myslivost.

Miroslav Vodňanský dále zmiňuje, že otravě řepkou lze předcházet. „Důležitou roli hraje správné zimní krmení. V honitbách se zvýšeným výskytem řepkového onemocnění se nám osvědčilo pravidelné předkládání kvalitního vojtěškového nebo jetelového sena. Dále kombinace jablečných výlisků s ovsem a speciální krmné směsi obsahující dostatek strukturální hrubé vlákniny (vlákninadlouhá minimálně 2,5 centimeru a maximálně centimerů pět, pozn. red.). Důležité je začít s krmením ještě před začátkem skutečné zimy, krmivo předkládat zvěři pravidelně a v dostatečném množství,“ doporučuje.

Nebezpečí SMCO zmiňuje i James C. Kroll, uznávaná světová autorita zabývající se jeleny běloocasými. Ten uvádí těžká poškození vnitřních orgánů, především ledvin a jater, která vedou až k úhynu zvířete. U otravy řepkou podle něj navíc působí více faktorů.

Ze svých zkušeností sdílí: „K úhynům dochází v prvé řadě tam, kde má srnčí zvěř zhoršenou kondici a zkonzumuje příliš mnoho řepky.“ 

Veterina Kralupy dodává, že lze pěstovat řepku, která uvedený negativní vliv nemá. „V dnešní době existují odrůdy řepky, které tuto sloučeninu neobsahují. Záleží ale na svědomitosti zemědělců, jestli je použijí,“ uvádí.